Strach má velké oči a omezené možnosti

Klidně se vsadím o zítřejší dovolenou, že kdyby si někdo dal tu práci, a „strach z uprchlíků“ důkladně analyzoval, zjistil by, že se tu spíše bavíme o jedné z těch „hlad je převlečená žízeň“ situací. 

Ve vášnivých debatách jsem už víc než několikrát nadhodil „pokud tu všichni šílí strachem z uprchlíků, jak to, že Úsvit Konvičky se potácí na samé hraně volitelnosti?“ Nikdo se na tu otázku ani nepokusil odpovědět, protože to křiklavě nezapadá do nastaveného stereotypu, „Češi by šli i s čertem, jen aby nemuseli bydlet vedle čmouda“. Nikdo se ani nepokusil vznést tu chabou námitku, že lidé se k antiimigratským stranám moc nehrnou protože protiuprchlickou agendu hrajou i „tradiční strany“.  (celkový objem voličů skutečně xenofobního extrému tu od Sládkových dob vykazuje jen nevelké fluktuace a přelévání z jednoho aktuálně módního vtělení do druhého)

Inu, trochu hrajou. Ale způsobem, kterému ani tříleté dítě nevěří. Nemůžete věrohodně odmítat kvóty EU a současně považovat vystoupení z toho spolku za šílenství. Vládní strany jsou v tomhle za jedno. ČSSD protože věří na blahodárný vliv dotací, Babiš proto, že je bere, a lidovci nikdy nebudou praporem radikální změny prosazované menšinou. Nejvěrohodnější pozici tak má ODS, ale její preference jsou v řádu chyby stejné jako před uprchlickou krizí, takže se nedá mluvit o žádném čerpání z tohohle rybníka. Navíc, i ODS chce v EU zůstat, takže i u ní jde jen o stínové divadlo bez podstaty. Vážně to myslí jen ti, co chtějí současně bouchnout dvěřma od Brusele.

Jak je to tedy s tím strachem z uprchlíků? Jasně, lidi se jich bojí, jako se bojí pořád něčeho. Že je na přechodu přejede ožralej debil, že je vyhodí z práce, že jim zdraží hypotéku, že jim partner zahejbá, a že když vylížou kyblík Nuttely, budou tlustý a zabijou orangutana. Všichni lidi vlastní pestrou sbírku racionálních i iracionálních strachů. Podstatný je, že s nima dokážou normálně žít. A často v skrytu duše tuší, že ty strachy jsou iracionální. Každý rodič se bojí, že se jeho dítěti něco stane, ale jen ti nejpošahanější ho na zbytek života zavřou do sklepa, aby tomu předešli. Drtivá většina lidí dokáže svůj strach překonat a nepotřebuje, aby je to učila z jejich daní vládní iniciativa. Lidi se nehrnou do protimigrantských stran proto, že kdyby na to došlo, s přítomností uprchlíků by se smířili. Nevolí protimigrantské strany, protože ta cukrátka, co jim nabízí Sobotka a Babiš se jim zdají lákavější a jsou ochotní kvůli nim skousnout i pár Syřanů, když to jinak nepůjde.  Možná si zvolí protiimigrantského presidenta, ale to hlavně poroto, aby svůj strach ventilovali a jalovým bouchnutím do stolu nasrali Kalouska.

Spousta lidí se pro změnu bojí jiných věcí, které s uprchlíky souvisí. Velká část Svobodných a jim podobných se například bojí, že rozhodování se od nás vzdálí a že budem zbaveni tíže bolestného nalézání vlastního konsenzu ve složitých otázkách, protože to v Bruselu rozhodnou tak nějak po mnichovansku. Jiní se pro změnu bojí křiklounů, co beze špetky empatie hází do stejného pytle obyčejné lidi s jejich neuměle formulovanými obavami z budoucnosti a pošahané vyznavače genocidy. Těch prvních je hodně a intelektuálům jsou nesrozumitelní, jeví se jim hloupí, snadno manipulovatelní a splývají jim s těmi druhými, kterých je relativně málo, jen jsou velmi hluční. Člověk,který je bez toho ironického přídechu slušný a tak nějak průměrný, dobře vnímá, že ty nositelé růžových  HateFree samolepek ho mistrují , přičemž se ho současně bojí, a více nebo méně skrytě jím pohrdají, protože svůj svět Klinik a dredů a kaváren považují za vysoko čnící nad mumrajem oslíků, co táhnou od – do a večer pivo a Ulice. Lidé „Piva a Ulice“ tuší, že tihle pohrdači si nikdy nedokážou získat jejich srdce, ale historie je poučila, že by se mohli pokusit získat nad nimi moc oklikou.

Průměrní lidé jsou v křiklavé nevýhodě. Lidé z prosluněnějšího svahu Gaussovy křivky dokážou plédovat za společenské uspořádání, které opakovaně vedlo ke smrti srpem, kladivem, hladem a strachem, aniž by jednou jedinkrát překročili hranice i toho nejpřísnějšího zákona o nesvobodě slova.  Kdežto člověk ze severního svahu stejné křivky inteligence se při pokusu o sebevyjádření brzy zaplete do všelijakého podporování a propagování, ostřejším plkem si přitíží a bezmocnou nadávkou dorazí. Ke všem jeho strachům v dnešní době mu totiž neustále přihazují i strach, že ho zavřou, když řekne na plnou hubu , co si myslí. A víc než uprchlíků, kteří jsou daleko a stejně k nám nechtějí, se začne bát spoluobčanů, kteří mu nerozumí a o kterých věří, že si na něj brousí paragrafy. Chcete snížit napětí ve společnosti? OK, Pište si za dredy nebo na účtenku ze sluneční kavárny. Až budete mluvit ke spoluobčanům na neprivilegované polovině spektra inteligence, naučte se kurva mluvit slušně. A použijte to co někdy i právem považujte za svou vyšší inteligenci, k vygenerování vyšší míry trpělivosti, Protože těm neprivilegovaným to z pochopitelných důvodů bude trvat déle, než se naučí vám naslouchat…