Hamburger nemusí být jen metafora pro budoucí sněmovnu, kam suverén volič nad veškerou pochybnost namele od všeho trochu a ve výsledku vznikne něco nebezpečně nepoživatelného. Hamburger může být totiž i pěkně exklusivní kousek.
Kuchařská show „Ano šéfe!“ před časem tuším dvě sezony putovala po Slovensku. Zdeňka "do psích pochev urousanejch" Pohlreicha tam nahradil Jaro "v podstatě jsem dobrák" Žídek. Nejspíš proto, že ten první by musel přinejmenším některé slovenské restauratéry nakrájet do maďarského guláše.
Hned v první sérii při zastávce na dálném východě v Košicích Jaro Žídek jednomu podniku navrhl orientovat se na hamburgery. V té době ještě ani v Praze moc hamburgráren typu NeFastFood neexistovalo. V Košicích takový nápad vypadal jako čiré šílenství. Kuchař se s konceptem nesmířil a nakonec odešel. Ale majitel vzal myšlenku vážně a podnik doporučující hvězdičku dostal. Netuším, jak si ta restaurace vede dnes, na dálný východ je možná dodnes tenhle koncept pořád ještě trochu moc revoluční. Ale vím, že na podobném nápadu postavený Dish se v Praze během jediného roku stal doslova kultem. Tajemství takového úspěchu? Vážně a s plným nasazením nabídnout, co nikdo jiný široko daleko nenabízí.
V politice každý usilovně nabízí, že se postará, aby TO, ať už je TO cokoliv, bylo lepší. Politici nás chtějí vést od kolébky do hrobu. Neustále se starat. Někomu ubrat, jiným přidat. Rozdíly jsou hlavně v tom, kde přesně vzít kolik a komu. A kam přesně a kolik sypat, aby z vybraného vyrašilo více dobra. Je jedno jestli si ta strana nosí ptáky v pravé nohavici nebo třešně s růží v levé kapse. V tom podstatném se totiž neliší. Mají program a na nás ho chtějí spustit, když si jeho instalaci zvolíme. Dobro pak přijde samo, pokud se ovšem instalace kvůli zdivočelým ovladačům nezhroutí. Tomu vzala, tomu dala, tomu míň, tomu málo, na všechny se stejně nedostalo. A tak je to pořád dokola, na orloji se točí pestrobarevní ministři, ale nápěv je vždy stejný.
Jestli máte pocit, že ten kolotoč v podstatě moc nefunguje, možná jste taky uzráli k tomu, zkusit něco jiného. Jestli taky máte pocit, že všechna důležitá rozhodnuti, která, bez ohledu na to kdo je u moci, nejvíc ovlivnila váš život, jsou ve skutečnosti daleko častěji jen a pouze vaše vlastní, možná je na čase začít opouštět představu, že vám dobrý život zařídí někdo cizí. Někdo, jako třeba poslanec.
V letošních volbách je poprvé reálná šance poslat do sněmovny stranu, která odmítá hrát tu hru - hoďte do nás minci a my vám zazpíváme o dobru. Jejich přístup je: nechte si minci, a zazpívejte si sami. Dost možná to umíte lépe než my. Anebo tu minci dejte tomu, kdo podle vás nejlíp zpívá. Když se to udělá takhle, výsledkem bude víc lepšího zpěvu.
Najednou je tu strana, která nabízí něco, co nenabízí nikdo jiný. Nabídka zní - sundáme z vás tolik zbytečných závaží, kolik jen dokážeme. A čím méně na sobě budete tahat závaží, tím lépe se o sebe postaráte sami. Věříme, že na to máte, protože tohle před vynálezem politiků co se prý postarají, zvládli všichni vaši předkové a vy přece nejste horší! Je to výzva určená sebevědomým lidem. Sebevědomí lidé zbaveni tíže se dokážou o sebe lépe postarat a zbude jim i energie, postarat se o souseda, co mu chcípla kráva. Zatímco nesebevědomí lidé zvládnou jen se pošklebovat za plotem a k pomoci je musí někdo donutit, úspěšní mají s pomocí smolařům mnohem menší problém. Zdaleka je totiž tolik nebolí.
Cely princip mlýnku na dobro se tím obrací. Ne nejprve něco vzít, a pak se pokoušet vymyslet, jak vybudovat úspěch pro všechny. Místo toho nejprve sejmout závaží, nechat k úspěchu nadané vyrůst a pak teprve sklidit nějaké plody. A sklízet je vždy opatrně, aby stromy plodily i další sezonu. V takových sadech zůstane dost práce i pro ty, kteří se sami sadaři stát neumí. A ovoce určitě bude i pro ty, kterým z vyšší moci nebylo přáno mít zdravé ruce, nohy nebo cokoliv dalšího.
Politici už nám nabízeli leccos, ale tohle nám s plnou vážností v tuhle chvíli nenavrhuje nikdo jiný. A zatím jsme to nikdy pořádně nevyzkoušeli. Proto já v těchto volbách bez sebemenšího zaváhání a bez jakýchkoliv pochybností budu volit Svobodné – oficiálně celým jménem Stranu Svobodných Občanů. Jestli jste při čtení alespoň třikrát pokývali hlavou, pojďte to zkusit se mnou. Jestli jen dvakrát a pochybujete, přijde vám to příliš radiální nebo až moc jednoduché na to, aby to byla pravda, zkuste uvážit tohle. Volby určitě nevyhrají, takže pokud máte obavy z kroku na lano, pod nímž se záchranná síť zdá menší, než jiní slibují, vězte, že určitě se nestane, aby by tahle nová medicína zasáhla celý systém najednou a teď hned a bez přípravy a varování. V tuhle chvíli nejde o nic jiného, než jim dát šanci tlačit káru směrem, na který všichni ostatní kašlou. Dát jim stejnou šanci, kterou se oni snaží nabídnout všem svobodným a sebevědomým občanům. Šanci vyrůst.
